Vyhledávání

5 zásad na cestě k dlouhým přeletům

 

 

Také chcete létat co nejdelší přelety a chtěli byste vědět jak na to? Budete-li se poctivě řídit obecnými zásadami, které jsou v tomto článku zformulovány do pěti bodů, budete na nejlepší cestě k úspěchu. Doporučuje pět z pěti špičkových českých přeletářů!:)

 

Než se pustíme do rozboru oněch pěti hlavních zásad/pravidel, nejprve něco úvodem. Při hodnocení rozdílů v úspěšnosti pilotů se často hantýrkou říká, že to je „v rukách“ - a každému pilotovi je také zcela jasné, že ve skutečnosti se ten opravdový rozdíl skrývá v tom, co ty ruce řídí, tedy „v hlavě“. To, co dělá úspěšného přeletáře, je správný mix zkušeností, znalostí, dovedností a osobnostních vlastností. Každý z nás má na začátku rozdílné předpoklady, nicméně platí, že nikdo nedosáhne opravdových úspěchů jen tak bez dlouhého (minimálně nekolikaletého) úsilí. O tom, co je na této cestě k úspěchu nejdůležitější, vědí zcela jistě nejvíce ti, kteří těch úspěchů dosáhli. Podkladem pro tento článek proto byly odpovědi pěti špičkových českých XC pilotů.

Otázka zněla zhruba takto: Které (mentální) zásady jsou nejdůležitější pro dosažení úspěchů v přeletovém létání? Následující text je zobecněním odpovědí do podoby pěti základních bodů.


 

Zásada první: Efektivitní, poctivé a trpělivé točení stoupáků

Přestože to na první pohled může vypadat, že na točení stoupáku není nic těžkého, ve skutečnosti jsou v tom mezi piloty velké rozdíly, které jsou nejvíce vidět v těch těžších pasážích letu. Vždycky mějte na paměti, že přelet se rozhoduje v kritických a těžkých pasážích, když se ocitnete ve slabých či rozbitých stoupácích nízko nad zemí. V tu chvíli efektivní a disciplinované točení (zvláště v českých podmínkách) rozhoduje o tom, jestli budete moci pokračovat dál, nebo váš přelet předčasně skončí.

Dále pak efektivita točení má zásadní vliv na to, jestli poletíte rychle (budete v daném termickém intervalu schopni uletět delší vzdálenost) nebo pomalu (uletíte znatelně méně než jiní). Je dobré si uvědomit, že efektivita točení stoupáků má na průměrnou rychlost letu zpravidla znatelně větší vliv, než to, jestli a jak moc na přeskoku šlapete speed.

Kromě efektivity točení je minálně stejně důležitá trpělivost při točení stoupáků, zejména při dotáčení slabých stoupání a točení „nuliček“ při zachraňování se nízko nad zemí. Pokud vám v této fázi dojde trpělivost a proběhne rozhodnutí ve stylu „kašlu na to, najdu si něco silnějšího“, podepsali jste si na 95% rozsudek předčasného přistání.

Věnuj úsilí naučení se a zdokonalování maximálně efektivního točení stoupáku. Při točení stoupáků, zvláště slabých, buď maximálně koncentrován(a). Buď trpělivý(á) a nikdy neopouštěj stoupák jen proto, že už se ti „tu nulku nechtělo točit“.


Zásada druhá: Vnitřní vyrovnanost a soustředění – nenechat se vyvést z rovnováhy jak okamžitými úspěchy, tak i okamžitými neúspěchy

Jinými slovy, nepodléhejte ani přílišnému optimismu ani přílišnému pesimismu, protože obojí vede k taktickým chybám. Platnost této zásady bude nejlépší dokumentovat na typických situacích, které se při přeletu často stávají.

Poměrně často se stává, že po delším úseku s obtížnými podmínkami se pilot dostane do oblasti velmi dobrých podmínek – najednou je pilot silným stoupákem vynesen do základny a pod dalšími dvěma mraky proletí bez točení delfínováním. Logickým (ale nikoliv prospěšným) důsledkem celé situace na pilota je vítězný pocit euforie a podle hesla „s jídlem roste chuť“ má pilot často tendenci podvědomě předpokládat, že když to teď jde tak dobře, tak to dál půjde minimálně stejně dobře – při dalším letu pak takový pilot vynechává slabší stoupáky („proč točit slabé stoupáky, když předchozích několik bylo minimálně trojkových?“) a méně se soustředí na kritický odhad podmínek v oblasti, do které letí. Následky jsou zřejmé – za chvíli pilot sedí na zemi, nebo v nejlepším případě bojuje o záchranu nízko nad zemí. Je nutné si uvědomit, že skutečnost, že právě teď se nacházím v dobrých podmínkách vůbec neznamená, že v oblasti, do které právě letím, jsou stejně dobré podmínky. Ve skutečnosti bývá oblast velmi dobrých podmínek s velkou pravděpodobností střídána oblastí s horšími podmínkami.

Další typickou situaci, kdy je dobré zachovat chladnou hlavu, je točení slabých stoupáků, zvláště v nižších výškách, při zachraňování (toto se překrývá se zásadou č.1). Pokud nemá pilot opravdu zřejmý důvod letět jinam, například vidí jiného pilota stoupat výrazně rychleji nedaleko od sebe v přibližně stejné nebo menší výšce, tak je velké nebezpečí, že slabý stoupák, který právě opustil, je pro ten den ten poslední.

Podobně je chybou letět příliš konzervativně, pokud podmínky jsou v oblasti, do které právě letí, evidentně výborné – točení slabých stoupáků v místech, kde je dostatek silnějších stoupáků v okolí a výšky je také dost, snižuje průměrnou rychlost.

Pro některé čtenáře bude možná připadat, že přechozí odstavec („leť agresivně pokud jsou dobré podmínky“) je v rozporu s tím co vyplývá ze situace rozebrané o dva odstavce výš („leť opatrně i když jsou dobré podmínky“). Ve skutečnosti v rozporu nejsou a opravdu dobří piloti se defacto řídí podle obou těchto pravidel. Opravdové umění je v tom v každé fázi letu poznat a rozhodnout, jestli mohu letět agresivněji a kdy si to dovolit nemohu a nenechat se přitom „unést“. Dokud si v tomto nejste jisti „v kramflecích“, létejte spíše konzervativněji.

Vnitřní vyrovnanost také narušuje přílišná fixace na to co chci ulétnout, nebo na to co už jsem právě uletěl. Pokud pilot moc chce něco uletět a v průběhu letu nastanou komplikace (zdržení v oblasti horších podmínek, nutnost upravit předpokládanou trať letu), přílišné lpění na cíli vede ke ztrátě pilotní pohody a vyrovnanosti, menšímu soustředění na to, co se děje okolo a tím pak i v důsledku fatálním chybám. To samé v bleděmodrém může nastat, pokud pilot dosáhne plánovaného cíle. Uspokojení nad dosažením cíle vede často ke ztrátě motivace k dalšímu letu či ztrátě koncentrace – přitom většinou není žádný důvod, proč by nemělo být možné letět dál (uletět víc, natáhnout trojúhelník) a tento další let vyžaduje stejnou koncetraci na to co se děje v okolí.

Snaž si stále zachovávat vnitřní vyrovnanost a soustředění na to, co se děje okolo. Nenech se vyvést z míry dojmem, že ti to skvěle jde, že ti to vůbec nejde, nebo že je ti jasné, jak to dnes funguje. To vše vede ke ztrátě koncentrace a k chybám.


Zásada třetí: Sebedůvěra a rozhodnost

Předpokladem úspěchu při létání přeletů je zdravá vnitřní sebedůvěra („dokážu to, mám na to, mohu to zkusit“). Sebedůvěra se odráží na rozhodnutích v kritických momentech letu a také jedné z hlediska samotného letu zdánlivě nedůležité věci, kterou je návrat z přeletu. Ne nadarmo se říká, že pokud pilot začne myslet na návrat z přeletu, je odsouzen k vyhnití.

Pokud někam letíš, nikdy nesmíš řešit obavy typu „jak se odtamtud dostanu domu“? Sebedůvěra zkrátka zahrnuje také důvěru v to, že i když vůbec nevíš kde přistaneš, tak se prostě nějak dopravíš zpátky. Jakmile pilot začne za letu řešit problém s návratem a místo toho, aby letěl tam, kde se chce zvednout, letí tam, odkud to v případě přistání bude výhodné pro návrat, tak si již pomyslně tiskne zpáteční jízdenku.

Sebedůvěra při létání je také úzce spojena s důvěrou v padákový kluzák, na kterém pilot letí. V případě, že se na svém padáku necítíš dobře, nevěříš mu v turbulentním termickém vzduchu, zvaž přechod na jiné křídlo. I případný přechod na nižší kategorii křídla může paradoxně znatelně vylepšit výkony, pokud to pilotovi dodá chybějící sebedůvěru.

Součástí sebedůvěry je také důvěra ve svoje rozhodnutí a ochota stát si za těmito rozhodnutími. V praxi při létání se chybějící sebedůvěra velmi často projevuje nerozhodností mezi dvěma možnostmi, například vybrat si mezi dvěma mraky, ke kterému pilot poletí. Typické pak bývá utrácení výšky kličkováním, případně náhlým rozhodnutím k návratu či letu jinam. Takovéto situace nejčastěji končí panikou na palubě a předčasným přistáním. Pokud se nemůžeš rozhodnout mezi více možnostmi za letu, pro jednu se rozhodni a tohoto rozhodnutí se drž. I kdyby to nakonec nevyšlo, určitě se tím naučíš víc.


Zásada čtvrtá: Stanov si cíl letu, měj plán pro další let

Ač při rozebírání druhé zásady jsme došli k tomu, že přílišné upnutí na cíl je škodlivé, neznamená to, že by bylo špatné nějaký cíl mít – naopak, je to velmi žádoucí! Vždy je dobré si stanovit cíl, kam bych chtěl doletět, případně kudy letět uzavřenou trať. Je dobré mít připravené 2-3 varianty, orientační otočné body atd. Pokud chceš dosáhnout úspěchů v přeletovém létání, nelétej bezcílně . Samozřejmě, že cíl by měl být přiměřený aktuálním podmínkám a schopnostem pilota - v každém případě by měl být aspoň trochu ambiciózní , protože jak známo, jen malí lidé mají malé cíle:)

Kromě plánu cíle letu je nanejvýš užitečné si během letu vytvářet momentální tříbodový plán dalšího letu který zahrnuje: 1) místo kam poletím pro další stoupák, 2) místo dalšího záložního stoupáku poblíž 3) dobré místo na přistání pokud to nevyjde.
 


 

Zásada pátá: Stále se uč, přemýšlej o létání a analyzuj chyby

Každý přelet je bohatou studnicí situací, jevů a dějů, které provokují otázky. Proč byl stoupák tady a tam ne? Proč se tam mraky rozpadly a jinde se vytvořila řada? Proč pod tím mrakem, který vypadal aktivní, stoupák nebyl? Na každou otázku, kterou ti přelet přináší, se snaž najít odpověď. Ptej se zkušenějších, přemýšlej o souvislostech, studuj meteorologii, techniku pilotáže a taktiku letu.

Pro další pokrok je klíčová analýza vlastních chyb, které vedly k předčasnému přistání. Téměř vždy se před „vyhnitím“ najde nějaká taktická chyba či série chyb (velmi často je to porušení předchozích zásad:). Stejně tak je dobré se učit ze zkušeností a letů ostatních – ať už osobními rozhovory, tak i studiem přeletů jiných. Velmi účinná je kombinace obojího, tj. získat od daného pilota informace o tom, proč letěl tudy a ne jinudy. Zejména v horách to bývá nedocenitelná pomoc.
 

Last but not least, velmi se vyplatí úsilí o porozumění předpovídání počasí ve vztahu k létání v konkrétních oblastech. Bez dobré schopnosti odhadnout kvalitu dne a určit vhodná místa pro start jezdí pilot létat napůl naslepo, v lepším případě je závislý na doporučení od pilotů, kteří tuto problematiku ovládají lépe.
 


 

Credits

Tak to je vše. Na závěr by nemělo zůstat tajemstvím, kdo jsou ti přeletáři, kterým nyní mohu poděkovat za poskytnuté cenné podklady k výše uvedeným bodům. Takže jsou to, v abecedním pořadí:

  • Michal Brabenec

  • Petr Ďorď

  • Vítězslav Fedra

  • Petr Chromec

  • Karel Vejchodský

Autor : Jakub Havel

Zdroj : PG Web

© 2010 Paragliding-4U

Tvorba www stránek zdarmaWebnode

Paragliding kurz - Základní škola Létní