Vyhledávání

Z MRAKU VEN

01.07.2010 19:30

 

Chtěl bych se s vámi podělit o jeden velmi nepříjemný a život ohrožující zážitek. Při létání v Krkonoších jsem se trošku nechal unést pěkným stoupákem na konci Kozích hřbetů směrem na Medvědín a tak sem trochu lizl mrak na jeho okraji. No a jak jsem byl v něm, tak mi nějak trochu uklapnulo křídlo, tak jsem jen mrknul z přístrojů do vrchlíku a pak jak jsem přejel pohledem do bílé tmy přede mnou. V tom okamžiku se mi všechno začalo motat. A to tak, že se mi z toho udělalo blbě a úplně jsem ztratil orientaci, kde je nahoře, kde dole...Najednou sem měl pocit, že letím místo rovně dopředu, rovnou kolmo dolu. Přitom jsem však stále stoupal, jak mne mrak nasával.

Všechno se se mnou točilo..myslel jsem, ze se pozvracím a začali se mi dělat mžitky před očima. Klapnul jsem uši ,dal plnou šlapku a snažil se udržet směr podle přístrojů, ale pořád jsem měl šílenýho motáka, do toho jsem stále stoupal a navíc se mi začalo křídlo různě roztáčet a cestovat i přede mne a za mne. Chvílemi se i slušnu rychlostí roztočilo a já to nemohl zastavit. Myslel jsem, že omdlím, tak jsem se snažil z hluboka dýchat a stále jsem si jen říkal " nesmíš omdlít, nesmíš omdlít, jinak se někde sesypeš a ani nehodíš záložku". Pak začalo lejt jako ve sprše. Během chvilky jsem měl letní promokavé rukavice promočené. Přidala se obava, aby mi ta voda nezničila vário, protože bych nevěděl, jesli stoupám, nebo klesám.. No a pak začalo hustě sněžit. Fakt nekecám ! Žádná jinovatka, nebo námraza na šňůrách, tak jak to většinou návštěvníci mraku popisují. Prostě hustá chumelenice. V mžiku jsem měl na sobě vrstvu sněhu, který jsem rukou shrnoval z brýlí, protože jsem nic neviděl a z přístrojů...no co vám mám povídat. Bylo to hustý ! Naštěstí jsem se dostal téměř ve 3kilákách konečně mimo mrak, do malé mezery mezi mrakama, uviděl jsem zem a zorientoval se, kde je vůbec nahoře a kde dole. Motanice rázem ustala. Konečně ! Tak jsem to stále na uších a se speedem stočil tou mezerou dolu až pod základnu. Vysílačka mi díky vodě ve spínači trvale zaklíčovala a rukavice sem měl tak mokré, že mi z nich crčela voda. Šílený zážitek. UFF! Během těch mnoha let, co lítám, jsem v mraku už párkrát byl, ale nikdy se mi nestalo, ze bych takhle stratil orientaci v prostoru a aby se to všechno se mnou začalo točit tak, že se mi udělalo zle.. Byl to stav, jako když by jste se dlouho točíli na kolotoči. Nebo jako když to hodně přeženete s alkoholem... A do toho ty turbulence s výkyvy vrchlíku, který se vám nedaří stabilizovat, protože jeho polohu nemáte s čím srovnat. Pak příval vody a pak ještě sníh... A to všechno jen díky tomu, že jsem si přestal hlídat jak daleko to mám od základny a jen jsem tak malinko lízl mrak na jeho okraji. Myslím, že se to stalo snad každému, že někdy trochu lízl mrak a přišlo mu to v pohodě, ale nikdo si už neuvědomuje, co se může stát. A ani tak nejde o rychlost stoupání, jako při klasickým nasátí silným stoupákem pod mrakem, ale o tu ztrátu prostorové orientace následovanou motolicí a tím, že se z toho člověku udělá tak špatně, že je mu z toho na omdlení. Stačí chvilkový pohled do bílé tmy.. Dávám to sem ne proto abych se pochlubil neobvyklým zážitkem, ale abych všechny varoval. Dávejte si pozor na to, jak jste daleko od základny a nelétejte do mraků ! Dávám to sem i s vědomím toho, že se bude vykládat, že jsem mrakoletec...ale to je absolutní nesmysl. Já se mraků bojím a to co se mi stalo mne jen utvrdilo v tom, že oprávněně. Je potřeba si uvědomit, že mrak je neuvěřitelné množství, zvláštním způsobem spoutané energie, která je v našem případě dobrým sluhou, ale velmi špatným pánem. Poděkujme tedy přírodě, že něco takového, co nám umožňuje létat, vytvořila a respektujme pravidla, neboť jen tak pro nás létání bude plné jen samých pozitivních zážitků...

inspector Clouseau

© 2010 Paragliding-4U

Tvorba www stránek zdarmaWebnode

Paragliding kurz - Základní škola Létní