Vyhledávání

Splněný sen

11.01.2012 00:48

Slíbil jsem sám sobě, slíbil jsem  Mírovi a především jsem v duchu slíbil Kajíkovi (Karel Svoboda), že napíšu něco o tom jak probíhal jeden nevšední kurz paraglidingu.

Jednoho večera mi Mirek (Volný) volá, že na příští kurz přijede téměř hluchý žák (ztráta sluchu až 90%), co já na to? Řekl jsem fajn , bude "sranda" , ale zároveň jsem  cítil, že to nebude snadné a že je to pro všechny velká výzva. 

Málem jsem zapomněl na Kájíka, tak se onen žák jmenuje. Pro toho byl kurz paraglidingu asi výzva největší. Zkušenosti s hluchými žáky, podle našich informací nejsou žádné.  Nechci ani nebudu zabíhat do detailů. To není smyslem tohoto článku. Našel by se jistě způsob, jak některé věci dělat jinak nebo lépe. Ale smyslem je ukázat vůli, píli, a odvahu nejen Kájíka (dnes již pilota), ale i instruktorů, kteří do toho šli aniž tušili co všechno je čeká :-)

Musím poděkovat Mírovi, že měl odvahu do toho jít. A zároveň také Hance, Garbošovi a Kuřeti za jejich velkou trpělivost a snahu při výuce, kterou bylo potřeba přizpůsobit .

Již raní seznámení proběhlo malinko jinak než jsme byli zvyklí. To proto, že při seznamování na tobě někdo visí pohledem, lépe řečeno ti visí na rtech. Byl to Kájík. Tak mu všichni říkají a tak jsme mu říkali i my. Kájík totiž odezíral ze rtů. Chvíli je to nepříjemné, protože máte pocit, že vás někdo neustále pozoruje. A ono to tak skutečně je. Kájík nechtěl, aby mu něco uteklo. Chtěl vědět všechno. Tady bych se asi zastavil poprvé. Museli jsme se vžít  do pocitů nedoslýchavého a celý výcvik na to myslet. Musíte, pokud chcete něco sdělit, být čelem, mluvit pomaleji a zřetelně artikulovat a být osvětlen třeba při večerním promítání z projektoru.

 Řeknete si snadná věc jen si dám pozor, ale praxe nám ukázala jak  velmi je to těžké. Bylo mnoho situací, kdy jsme se museli zastavit a opakovat povely nebo výklad výuky s ohledem na Kajíka znovu a čelem, aby mohl odezírat a porozuměl. Často jsme poznali, že se něco děje až ve chvíli, když se Kájík začal pokradmu přemisťovat, jak to vždy dělával, aby nerušil výklad....

Po prvních dnech jsem myslel, že to nemůže zvládnout, že by byl lepší individuelní kurz. Kájík nás ale svojí pílí, vůlí a šikovností přesvědčil. Začali jsme mu věřit čím dál tím víc. Po prvních letech s malou výškou, kdy ho Míra naváděl praporky (jako za starých časů, když se cvičilo bez vysílaček),  jsem viděl co vše dokáže vůle a co to znamená moc chtít.

Vrchol přišel se samostatnými výškovými lety. Po různých pokusech s intercomy a indukčními cívkami na jeho naslouchátku jsme byli v koncích. Povelům z reproduktoru ve své přilbě nerozuměl. Vysvětlil nám, že to není naše chyba, ale že hodně záleží na frekvenci a modulaci hlasu a vysílačka tomu všemu na kvalitě nepřidala. Vysvětloval nám taky, že na hlas lidí, se kterými je v častém kontaktu si zvykne a zvukům, které od nich slyší, přiřazuje odezíráním významy.

 

 

Seděli jsme s Mírou, Garbošem, Kuřetem a Hankou na letišti po všech nezdarech jako hromádky neštěstí a přemýšleli co dál. Přece to nevzdáme. Po domluvě s Mírou (který dostal nápad) jsme vybalili tandem. Každou úlohu jsme nacvičili s Kajíkem mnohokrát na tandemu a potom ji opakoval na vysílačce samostatně s povely jako např.  pí pí pí = pravá  ó ó ó = levá  ok ok  = dobrý a tak dále.

Po prvních bezchybných letech nám spadl kámen ze srdce protože jsme věděli, že to dotáhneme do zdárného konce. Musím konstatovat, že Kájík přes svůj handicap patřil k těm nejlepším. V této pilotní škole je průměrná doba výcviku jeden měsíc, kdy se jezdí na kopce a naviják za vhodného počasí a Kájík získal pilotní licenci mezi prvními ze svého kurzu. Možná právě proto, že handicap vytěsnil neuvěřitelným citem, pozorností a zručností. Což dokázal při  prvním patnáctiminutovém letu s točením termiky bez vária. Po přistání nám popisoval pocity a vjemy, které jsou většinou schopni vnímat piloti po mnohaleté praxi. Bylo to dojemné. Dojemné pro to, že jsem věděl jak moc mu na tom , aby mohl létat záleží, a také pro to, že jsem viděl jak to prožívá a užívá si létání celým tělem a duší.

Dnes Kájík létá samostatně. Vyrazil s Hankou do JAR na první zahraniční létání. Létání propadl tak, že píše články ze svých výletů. Článek od něj a rozhovor s ním můžete číst již brzy v časopise PILOT.

Kajíka blog s fotkami můžete číst zde : http://vzhurudorisenebes.blogspot.com/

Když mi Kájík diplomaticky naznačil, že není hluchý, ale nedoslýchaví, pochopil jsem, jak důležitý je pro něj zbytek sluchu.  Pochopil jsem, jak je každý hluchý člověk ve skupině "sám" pokud se nemůže zapojit do hovoru ostatních... Pochopil jsem, že Kájík se v každé skupině do hovoru zapojit dokáže a jak je pro něj samostatně létat důležité ...

Když náhodou budete mít před sebou na startu pilota, který nebude reagovat na Váš hlas, vzpomeňte si na tenhle článek, může to být Kájík ...


 

Vždy bezpečná přistání Ti přeje


 

HOFFI


 

zdroj :  Pgweb

© 2010 Paragliding-4U

Tvorba www stránek zdarmaWebnode

Paragliding kurz - Základní škola Létní