Vyhledávání

Kájíkův blog z JAR

27.01.2012 18:15

Navazujeme na Kájíkův příběh o "Splněném snu" a rozhodli jsme se publikovat jednu ze stránek Kajíkova blogu paragliding -  "Vzhůru do nebes".

Celý blog zde.

 

Záživný let za krásného slunečného počasí

Ráno se budíme natěšení na nový den plný sluníčka a létání. Po snídani s tousty obalené vajíčkem a douškem čaje balíme a jedeme do města natankovat benzín, při cestě stíhám dopsat svůj každodenní blog rychlým tempem. U bungalovu stranou od města je slabý signál, proto při čekání na placení u pumpy zkouším poslat blog s dvěma fotky. Po úspěšném odeslání článku míříme ke stejné startovišti jako včera, cestou vzhůru obdivujeme nádherný výhled na rozlehlé a vyprahlé pláně, sem tam nějaké farmy roztroušené na několika místech pastviny. Protože včera jsem nestihl fotit a jelikož po příjezdu ke startovišti fouká jemný vánek, vytahuji z batohu foťák a jdu hledat vhodné místo k pořízení panorámat. Všichni se připravujeme a ve správnou chvíli letíme, při slabém větru pomalu vyklesáváme rovnou ke přistávačce. Po sbalení jedeme hned dvěma auty nahoru, po cestě si všímáme ostatních ve vzduchu, kteří už pomalu stoupají, vítr konečně nabral na správnou notu. Při pomyšlení na let se silným stoupavým proudem mé srdce bije horečně, všichni bez čekání připravujeme svou výbavu a řadíme se do fronty na start. Když jsem odstartoval, hned jsem vystřelil vzhůru jak z praku. Po 8 měsících od absolvování mého výcviku jsem překročil pomyslnou hranici 1km, stále jsem točil ve stoupáku rychlostí 6m/s až do výšky 1471 m.n.m., kde stoupavý proud najednou utichl. Z krátkého sledu událostí jsem najednou začal vnímat jedinečný a krásný pohled do všech stran, snažil jsem se tyto vzácné chvíle prožívat co nejintenzívněji. V tuto chvíli jsem vzpomněl na mé nejbližší, na tátu, který se na mě stále dívá seshora. Od dětství miloval letadla, určitě měl z mého počínání velkou radost. Také jsem vzpomněl na mámu, která s velkou statečností sleduje můj blog, a hlavně na mé instruktory Míru, HOFFI-ho, Garboše a Hanku, kteří mě pomohli s výcvikem paraglidingu. Během letu zkouším nastavit sedačku do nejoptimální polohy pro snadnější ovládání křídla a lepší výhled. Po pár minutách klesání jsem ztratil 300m výšky, hned mířím k hřebeni hledat další stoupavé proudy, konečně chytám dech a rychle vystřeluji nahoru, občas to se mnou hází jako na houpačce. Vítr se mnou zkouší mou nezdolnou vůli, vytrvalost a odhodlání pokračovat za svým snem. Tento proces se stoupáním a klesáním se opakuje několikrát, začínám se na to pomalu zvykat a učit se novému výzvu. Po půl hodině letu jsem byl od místa startu značně vzdálen, před sebou vidím Zdeňka (otec Hanky), který je o něco výš a pár v naší skupině. Někteří už přistáli, nedaleko kravína a místu, kde cesta končí a kde jsme včera zapadli, se raději otáčím kvůli nízké výšce. Na kopci se snažím nabrat potřebnou výšku pro přelet úseku bez silnice vzdálené asi 10km. Ve vzduchu potkávám Michala a Jirku, při pokusu přeletět ten zmiňovaný úsek jsem rychle vyklesal do 600 m.n.m. V tuto chvíli nezbývalo než se otočit a začít hledat místo na přistání, nad pastvinou jsem ucítil jemné škubnutí, zkouším ještě točit nahoru, bohužel jen krátce. Stoupáky na zemi bývají krátké a chaotické. Hned přistávám u farmy, trochu bokem kvůli ostnatému plotu. Dopad na zem byl trochu tvrdý, naštěstí jistí sedačka s chráničem a pevné boty. S radostí, že jsem na zemi, koukám na navigaci. Celkem jsem uletěl 27km za hodinu a sedm minut. V klidu balím křídlo, vedro k nesnesení, během čtvrt hodiny jsem vypil celou flašku vody. Při cestě okolo farmy a pole, kde probíhá sklizeň hroznových vín zdravím afričany, kteří s úsměvem oplácí můj pozdrav. U plotu a silnice házím batoh přes ostnaté dráty a jdu ke křoví do stínu. Hance posílám krátkou zprávu včetně souřadnice polohy. Za chvíli dostávám od ní zpětnou vazbu, že pro mě přijede Petra. Během čekání pozoruji okolí a prohlížím úsek trasy mého letu. Asi za hodinu přijíždí naše auto, po naložení batohu míříme zpět k přistávačce, jelikož už čtvrtá hodina byla za sebou, rozhodli jsme se jet k bungalovu si odpočinout. Zbytek dne jsme pozorovali přírodu, vařili, polehávali, četli knížku a pozorovali západ slunce. Pavel, Michal a Jirka jsou ještě pár hodin ve vzduchu, jim se podařilo vystoupat nad 2km, přeletěli na konec hřebene a zpět do Porterville pro pivo jako odměnu. Včera na briefingu jeden pán, co má na starost s předpovědí počasí a informací na létání, nám řekl, že kdo doletí do Porterville, dostane zdarma pivo. Jako obvykle večer si vyprávíme zážitky z dnešního dne, jako první jdu okolo desáté do hajan se na zítřejší psaní článku vyspat. Než jsem usnul, dostal jsem od mámy zprávu, že u nás doma v Čechách mrzne na -14°C. Všem jsem tuto novinku oznámil, bylo jasné, že nikomu se nechtělo vrátit do vlasti. Nám se tu líbí, tak asi do jara tu zůstaneme :-)




 
 
  1. mamkaJan 26, 2012 08:59 AM
    Snad se mi podaří,aspoň touto cestou poděkovat všem instruktorům,kteří vynaložili tolik úsilí,obětavosti,vynalézavosti a hlavně dobré vůle,aby pomohli mému "nezkrotnému"synovi Kájíkovi ke splnění jeho Velkého snu-vzlétnout do NEBES.
    DĚKUJI !!! mamka Svobodová
    OdpovědětVymazat
     
     
  2. DavidJan 26, 2012 09:34 AM
    Ahoj Karle, do jaké výšky se tu smělo? Nebylo to někde jen 600m?
    OdpovědětVymazat
     
     
  3. KájíkJan 26, 2012 08:39 PM
    Ahoj Davide, v okolí Porterville se smí lítat do výšky 4.5 km, obávám se, že nad výškou 4 km bude málo kyslíku a zima pod nulou. V jiné části města jsou jistá omezení, třeba poblíž města Wilderness, kde jsme byli nedávno polítat, je letiště. Na internetu nebo v místním klubu pro paraglidingsty lze získat více informací. Plánuješ v brzké době někam vyrazit do zahraničí?
    Odpovědět

 

© 2010 Paragliding-4U

Tvorba www stránek zdarmaWebnode

Paragliding kurz - Základní škola Létní