Annecy, léto 2009

    Bylo krásné francouzské ráno, jako stvořené pro pohodový slet rovnou na svačinku, na přistávačku v kempu. Pravda, večer se trochu popilo. Oslavoval se můj první výlet v termice do hor a skoro i zpět. Padly jen dvě a půl lahve vodky ABSOLUT, nějaké to Portské i neportské na 4 aktivní chlastače, takže vlastně pohoda, počítáme se skoro za abstinenty.

    Nicméně už brzká ranní cesta na start byla klikatější, než obvykle bývala za normálních střízlivých okolností. I zatáček bylo asi tak o 150 víc. Než jsem dosupěl na start, rozbalil padák, vyžehlil šňůry, oblékl se do záchranné vesty, zdálo se být všechno v normálu. Asi bych ani nic nenadýchal. Už jen brejle, přilba a vysílačka a je to tu! Venca Motyčka připraven ve člunu, Jana u kamery, vítejte na dalším dni krizovek! Na poslední chvíli ještě odevzdávám vário ze včera.

    A už byl dán pokyn startérovi aby odstartoval další díl naší malé vzdušné steepelchase. Středně těžké podmínky, vítr v zádech cca 1m/s, start na berana, já nadrblej, těším se na rotovanej einklap, nebo na pilování a čištění spirály, možná dokonce na fullstall.

    Jaké je ale moje překvapení, když z vysílačky slyším: „Tak si zvopakujem pro začátek normální einklapy se zatáčením jak ti budu řikat. Po včerejšku bych to ale moc zatim nerozsvěcel, jo?  Tak mi poleť nad tu vodu a v klidu, jo? Strhneš pak tu půlku padáku jak tangáče nějaký babě! Klapni mi levý ucho, jestli si rozuměl, jo?“

Klapu.

„Martine, druhý levý, ucho!!“

O-ou. Dál se podívejte sami…

 "V klidu, buď v klidu, nemůžu nastartovat loď! Vestu si nafoukni!“

Celý zbytek dne byl ve znamení sušení mojí výbavičky. Oba padáky uschly za chviličku. Nejhůř na tom byla sedačka. Rozebrali jsme jí na prvočinitele, vyndali všechny chrániče z obalů a ždímali a ždímali. Večer bylo celé to lego zas složené, za světla reflektorů Motyčkojc Fordky jsme nějak zmuchlali i záložák (rozhodl sem se ho neházet a všechny „figury“ rozebrat).
Další ráno jsem si při prvním letu připadal jak v pročůranejch plínkách a na noc ošetřoval vlčka.

A jak správně žbluňknout a neutopit se? Tady je návod!

1. Nepropadat panice a sledovat situaci
2. Otočit padák po větru, nechat ho letět a víc mu to nekazit (krásně se bude po přistání snášet před vás a vy získáte čas zmizet)
3. Cca 50 metrů nad vodou rozepnout postroj, pokud máte záložku na břiše, odložte jí stranou
4. Nafouknout si záchrannou vestu, pokud jí mám (v případě blízkosti jezera nebo moře doporučuju lítat se samonafukovací vestou všem)
5. Vykroutit se nyní i ramenních popruhů (s nafouknutou vestou ve vodě se z nich špatně vyplavává)
6. Jakmile se blíží hladina zaklonit se v sedačce, ruce na obličej, kopyta nahoru a snažit se tak zůstat co nejdýl, dokud se nezastavím a nepřetočím na nos
7. Když už jsem ve vodě na nose a to sakra dobře poznáte, je sakra studená, okamžitě plavat pryč od sedačky a šňůr co nejdál!
8. Hlídat si, aby o mě záchranáři stále věděli a neurazili mi jakoukoli část těla lodním šroubem jen proto, že jsem v šoku tiše jak rybka
9. Když už se do nějaké šňůry chytím, okamžitě jí přeříznout nožem, než se začne utahovat
10. Po vytažení poděkovat všem zúčastněným (i Pánubohu), zapít to, oslavit a zasmát se tomu

Jen pro zajímavost: samonafouknutí samonafukovací vesty aktivované vodou mělo prodlevu 20 vteřin, což je docela dost ; v pytlíčku zatavené doklady se rozpily, stejně jako kdyby byly v kapse, doporučuji je mít zalaminované; vysílačka nadále fungovala 15 minut, pak zkolabovala, po usušení funguje dodnes; záložák balit za světla, mít dost rezervních gumiček; do výbavy zařadit nožoháček na šňůry; a v neposlední řadě NEPŘISTÁVAT DO VODY!!!

S modrou oblohou Váš Plaváček    Mt+

zdroj : motorparagliding